Přidat odpověď

katko, souhlas.
Jenže jak z toho ven? "povlávací" děti mi vadí, nejsem toho zastáncem abych je tahala všude s sebou jako koťata a ostatní aby mi je museli tolerovat na místech kde mimča a malé děti i při nejlepší vůli prostě otravují (kancelář, škola, restaurace večer, kino, stavba baráku a jiné stavebně-technické pro děti nebezpečné procesy...). Zároveň mě dere to, že jsem mladá a zdravá a se 2 rukama schopná ledacos udělat, ale přitom jsem "svázaná" tím že se prostě musím přizpůsobit dětem, na co mají, kam smí, kde nebudou dělat víc škody než užitku...... takže nezvládnu dělat to co bych chtěla a znevýhodňuje mě to, musím buď žádat babičky aby pohlídaly a tím si ty 2 ruce uvolním a můžu něco dělat, nebo žádat manžela aby to udělal místo mě a já dál kysnu s dětma (aktuální situace - je potřeba v koupelně vyškrábat starý silikon okolo vany, vše vydesinfikovat savem proti plísním, znova vymalovat, navrtat světla, vystěhovat starou skříň a dát novou - to vše u babičky která není doma a děti tam bez absolutního dozoru nechat nemůžu, přizabily by se na schodech nebo by zničily milion věcí co tam má babi "nastražených" - přitom mít možnost to dělat sama, zabere mi to 3 dny a budu mít pocit z dobře vykonané práce, takhle mám akorát depresi že na to musím hodit bobek protože prostě nejsou lidi, resp. s dětma to nedám).

Včera jsme si chtěli s manželem JEN promluvit mezi 4 očima na stavbě, jen abychom se rozhodli co dál a jak, a pro samé "mamíííííí" a "ci čůrat" a "béééééé, on mě bouchnul" to prostě nešlo, x-krát jsme je poslali si hrát (mají tam pískoviště, trampošku, tabuli s křídama), pokaždé přilezli do půl minuty a něco děsně potřebovali. Nemohlo to dopadnout jinak než že jsme se s mužem zhádali jak koně, protože to byla prostě krizová situace a bylo potřeba se HNED rozhodnout co dál, no a měli jsme 2 opačné názory a nebyl prostor abychom si to vyjasnili. Ano, byly šíleně otravné, vystřelila bych je na Mars.