Přidat odpověď

Mám podobně staré děti a podobné problémy. Řeším to třema způsoby: nejčastěji pomocí cizího spolehlivě vypadajícího člověka, který vezme tříleťáka za ruku, nebo pěším či tramvajovým přesunem tj. radši jdu někdy na Florenc, než na Masaryčku (troje eskalátory) nebo manducou, kterou mám skoro pořád s sebou v golfáči. Staršího dám na záda a nahoru je to úplně OK, dolu si dávám bacha na těžiště. Když se malá narodila, dělala jsem to tak, že dvouleťák byl v golfkách a mimino na břiše. Manduca je vůbec super, když je tříleťák moc unavenej/ ospalej/moc divokej a nezvladatelnej. Jedno dítě dám na záda a jedno do golfek. Teď spíš dávám na záda velkýho, malá mi rve vlasy.
Jinak na eskalátory vždycky jde napřed kočár a pak já. Když se narodil starší, tak jsem dolů jezdila nejdřív já a pak kočár, ale záhy jsem viděla takhle jednu maminku spadnout a kočár na ní, tak mě to strašně vyděsilo.