Žluč se mi pomalu vrací do normálu a já se ptám: existuje nějaká věta, souvětí či odstavec, který přiměl vašeho muže pochopit, že úklid, vaření, starost o domácnost A VLASTNĚ hlavně o něj (nevyřčeno...) není na ženě?
"O jídlo se nepostaráš"
"Já jsem se najedl, ale uklízel jsem sám"
Mám takový vztek, že vlastně ani nehnu brvou. Je šance, že by někdy pochopil, že je za svůj život, svoje činy, svoje jídlo a svoje uklízení zodpovědný on sám?