Přidat odpověď

je to o toleranci. Dneska všechno. Jdu do kina a tam si klidně někdo během filmu šustí a vykládá do mobilu, jdu na svatbu a tam malé dítě tak ruší obřad, že je z toho zjevně nervózní i farář (a matka s ním neodejde, to je přece normální, že děti hlučí), pes z protějšího domu celý dny a část noci proštěká, soused na balkoně co půl hodiny kouří a já mám v bytě zahuleno jako v putyce (o zastávkách ani nemluvím, na ty přece nemám chodit, když mi to vadí), a tak bych mohla pokračovat pořád dál a dál.
Ač mladá, jsem ze staré školy, mě ještě učili především brát ohledy na druhé. Dnes už je to ale zjevně totálně out. Dnes už si každý může dělat, co se mu zlíbí, hlavní je vlastní pohodlí, a místo ohledů se vyžaduje tolerance. My, co chceme respektovat druhé a být jimi naopak respektováni, máme sedět doma. Dík za poučení.