Přidat odpověď

Jdu se vám trochu vybrečet. Mám dvě děti a včera jsem zjistila, že jsem těhotná potřetí. Jsem v šoku, byla jsem zrovna na cestě ke gynekoložce pro antikoncepci a chtěla jsem to stihnout než dostanu MS a test jsem si udělala jen pro všechny případy, měla jsem ho tu v šuplíku a MS se o pár dní zpozdila, tomu jsem nepřikládala váhu, byli jsme na dovolené a nosila jsem těžký batoh.
No a teď se v tom plácám. Vím kdy jsem otěhotněla, za uplynulých X let se jednalo o jediný styk bez ochrany, prostě naschvál. Obě děti byly plánované, pokaždé nám tvalo půl roku a víc než se nám podařilo počít, takže tohle jsem fakt nečekala.
Peněz je od výplaty k výplatě, auto malé a dosluhuje, hypotéka končí za 15let. Nemůžu se dočkat návratu do práce z RD, což by mělo být za rok a půl. Už mi to doma leze na mozek.
V neposlední řadě-jsem nemocná, beru doživotně léky, s dalším těhotenstvím se nepočítalo.
Nějak se nemůžu srovnat s potratem, i když mi hlodá neodbytná myšlenka že by to bylo taaak jednoduché řešení.
Manžel mě podporuje a i když by další dítě uvítal, pochopil by i kdybych se rozhodla ho nemít. Jen nevím, jestli bych se sebou pak dokázala žít.

Jak jste se v podobné situaci rozhodly vy ? A litujete ? Nebo ne ? Díky za postřehy.