Přidat odpověď

jojo, PAVLI, Víťa má botu 36, +-135 cm a +- 25 kg... anebo už víc? Já ho vlastně už nějakou dobu nevážila...
Mno, prostě ho oslovovali a ptali se, jak se mu ve 3. třídě líbí a on znechuceně odvětil (ano, jak spisovně! ), že ještě chodí do školky, že měl odklad. Prože byl hodně nemocný (dodával )

Velká rada byla (a od té doby ji dost využíváme a je to lepší), abychom si jako rodičové rozdělili síly: 1 s ním jde na kolo, 2. na plavání, 1 na krátký výlet, 2. na jiný výlet... Protože jsme bývali vyštaveni oba
Pak jsem ještě absolvovala kurz s manželi Kopřivovými, který "zpunktovala" jedna maminka v olomoucké waldorfské škole

Spíš než ta knížka, mi dost pomohl ten kurz, který probíhal +-3 měsíce, 3 hod. v podvečer 1x za 14 dní. Prakticky jsme si tam zkoušeli (jojo nejen pan učitel z WZŠ, ale i několik tatínků ) různé přehrávání, zkoušeli jsme si jak zní výroky různými tóny, jak stačí pozměnit složení věty atd...

Ale stejně, všechno chce brát s nadhledem a každý človíček je jiný...

A co si budeme povídat, Víťa jak roste, tak zraje... všichni kolem ho chválí (školka, předškolácký kurz, tábor, florbal, když je někde na delší návštěvě...). Tak si říkám, že se nám to urovnává