Přidat odpověď

No on ne každý má stejně silnou potřebu kolektivu. Já nejstaršího syna učila taky doma. Máme školu kousek, dohodli jsme se se skvělou paní ředitelkou, a syn se zapojoval postupně: první rok chodil do školy jenom na tělocvik, druhý rok si postupně přidal výtvarku a prvouku, třetí rok angličtinu a čtvrtou třídu nastoupil už běžně. Měl potíže se zvykáním si na nové lidi i prostředí a takhle postupně to pro něj bylo snesitelnější. Druhý syn to má podobně, jenom si pro první rok vybral matematiku, uvidím, co si přidá letos.
Jednak domácí učení baví je i mě, jednak jim zbývá mnohem víc volného času na věci, které je zajímají, jednak už dávno před nástupem do školy se oba sami naučili číst, počítat a psát tiskacím písmem, takže by to pro ně ve škole byl opravdu ztracený čas, který by si tam šli jen odsedět.
O nenahraditelnosti školního kolektivu si myslím svoje, kluci mají ve třídě kamarády, ale mají je i mimo školu, a starší syn se setkal ve své třídě s dost otřesným případem šikany - ne jako oběť, ale jako ten, kdo jako jediný měl odvahu se za oběť postavit.