Přidávám se k ostatním.
Mám doma skoro dvouleťáka a je to poslední dobou na budku.
Ještě před měsícem byl zlatíčko, poslechl, slušně se choval, chodil za ruku, zdravil, děkoval .... až se všichni divili.. a teď, totální ignorant, nechce spát, jíst, přebalovat, na nočník, koupat, prostě všechno okňučí nebo ořve.
Já teda doufám, že je to normální, pač nic se v našem režimu nezměnilo a prostě to přišlo ze dne na den. ¨
Musím přiznat, teď, co jsem trávila víkend bez manžela a byla na všechno sama, že to je opravdu někdy pakárna. ¨
Prostě jsem taky celkem vytrvalá, důrazná v tom, že když řeknu, tak to prostě udělám... a jak už psaly holky, možná by stálo za to promluvit si s maminkou a mít stejné zásady a výchovné metody a ujasnit si, co po malé vyžaduješ.
Např. plíny u nás jsem vzdala a nechávám na jaro. Proč se rozčilovat.. + eliminovat "krizové situace"
Držím palce, ať to brzy "překonáte". já doufám i kvůli sobě že to nebude nekonečné