Přidat odpověď

Já měla svou práci ráda a byla jsem v ní fakt dobrá. (Nepřeháním.) První rok doma mě málem stál duševní zdraví, teď už je to lepší. Manžel to naštěstí chápe. Jestli se nebudu něco učit, zešílím, což není v jeho zájmu, takže se snaží, abych měla občas hodinku pro sebe. Když poprvé hlídal naši dceru sám asi čtyři hodiny v kuse, po mém návratu byl totálně grogy, tvrdil, že po první hodince ji toužil zabít (už si nevěděl rady) a druhý den ráno se se mnou rozloučil slovy "jdu si do práce odpočinout". Být doma s dítětem neznamená, že mám celý den volno. Samozřejmě taky dělám většinu domácích prací, ale když se večer oba dospělí doma sejdeme, oba máme za sebou denní pracovní šichtu, takže oba si musíme pomoct a oba si musíme trochu dáchnout.