Přidat odpověď

Huhu, bylo to tak, že mi přišlo opravdu nespravedlivé, že já nemám problém s tím, že on má své koníčky (tím myslím opravdu zákmy, ne nohy hore, pc atd), a já nemůžu vůbec nic. Potřebovala jsem provětrat hlavu jak tu padlo. Studium jsem s ním diskutovala, ale hned na počátku jsem narazila na silný odpor, aniž by manžel vůbec stál o to, rozebírat jak by studium vypadalo, nakolik by reálně rodinu zatížilo, jak by to dopadlo na něj a děti, na celou domácnost. Zajímal ho princip, prostě nechtěl abych studovala, ten důvod já neznám, ani ho nedokázal pořádně vyjádřit. Chtěla jsem se s ním domluvit,vysvtělovala jsem mupro č je to por mě důležité a co nám ot všem vezme, co nám to dá. ale nestál o to. žádala jsem ho o podporu a hlídání 2x měsíčně v sobotu. Přišlo mi to akorátní vzhledem k našemu způsobu života. Měla jsem couvnout a být tedy doma 8 let jak chce on bez nějakého svého vyžití? Příště by mi řekl že si nepřeje abych chodila někam jinam, prostě nikam, doma.
Co se týká studia, právě teĎ, kdy je krize mezi námi na vrcholu a jsem nejvíc vyčerpaná už 3 měsíce jsem učivo vůbec neviděla, dokonce jsem zapoměla se i zapsat na nový semestr.
Já si vůbec neymslím že za našimi problémy je studium. ty problémy byly i před ním a budou zřejmě po něm.