Přidat odpověď

Teda napadá mě jenom jediné - kdybys s ním nebyla, odpadne ti aspoň to strání se o něj. Měla bys myslet na sebe - meleš zjevně z posledního - a taky na děti,ty tě opravdu potřebují. Co to zkusit nechat vyhrotit? Ostatně s tímhle tvým pracovním nasazením k tomu asi dojde i přirozenou cestou - za čas se zhroutíš, odvezou tě do nemocnice a manžel za a)zaopatří aspoň nouzově děti a domácnost, bude o tebe mít starost, kterou bude přiměřeně projevovat (návštěvy, po návratu doma uklizeno atd.), nebo b)se bude projevovat jako doposud, děti strčí babičkám a po návratu budeš mít z bytu chlívek. Ráda bych ti nějak nahrála do hlavy, že partnerský život není totéž co masochismus a otročina, bohužel to nejde. Tak ti aspoň držím palce, aby ses nezničila úplně a abys svým dětem nepředala do života ten samý vzorec chování.