Přidat odpověď

Uf, dočetla jsem tvůj příspěvek a cca polovinu reakcí...na víc nemám sílu

Já jsem teď podobného pána vyhodila ze svýho života. Zjistila jsem totiž, že jinak strávím celý život čekáním na něco, co nikdy nepřijde. Vynervovaná a vystresovaná.
Došlo mi, že ten člověk je jen obtíž navíc a zbytečnej stres.

Snažila jsem se dva roky zachránit co se dalo, psala dopisy, vyhrožovala, brečla, nadávala. Zkoušela hledat chybu - nejdřív u sebe, pak jinde.
A pak jsem to vzdala, protože i když se snažil a byl přesvědčený, jak je úžasný, furt to bylo k nežití.

A hlavní důvod, proč jsem odešla, je, že manžel se chová stejně jako jeho otec. Tchýně měla ze života peklo a zůstala jen kvůli synům - výsledek je tristní - hodný a empatický švagr má doteď noční můry a otce nenávidí (ač tchán už nežije), můj neempatický muž se chová ještě hůř než jeho otec.
U dcery nebudu riskovat ani jednu variantu.