Přidat odpověď

Já občas s dítětem praktikuju držení. Jakože řeknu teď už spíme, už nebudeme vylejzat z postele /tahat bráchu za uši /jít se pošestý rozloučit s pejskem na dobrou noc.. Pak dám poslední varování s tím, že pak budu držet. A pak držím. Jakože ležím u něj v posteli a držím ho v náručí, aby nemoh vylízt. Chvilku kňourá, pak se tomu většinou začne smát (nebo si myslím, že už spí, tak chci odejít, a on zařve "JEŠTĚ DRŽET!!" ) a pak usne.

Já mám s "držením" celkem dobrý zkušenosti u obou dětí i v jiných situacích - jakože budeš říkat sprostý slova, budu ti držet pusu (a pak ji teda chvíli držím), budeš strkat ruku cizímu psovi do tlamy - budu tě držet tak daleko od něj, abys nedosáh.. (a držím). Oni si nějak časem zvykli, že když řeknu, že to nedopustím, tak to taky nedopustím. Podle mě je to neprávem opomíjená metoda.