Přidat odpověď

Určitě jám taky nebrala na lehkou váhu poruchu mé dcery a dělala jsem co jsem mohla, ale záleží na učitelích a to bych řekla možná i víc než na rodičích. Mám dobrou zkušenost s učitelkou, která ji měla do až 4. třídy, vzájemná úcta a prostě vše fungovalo, ale bohužel pak v páté třídě se začali střídat učitelé bez jakéhokoliv zájmu. Skončilo to tak jak skončilo a nejhorší je, když pak slyším, že kdyby tato učitelka měla mou dceru po celou základní školu tak by ji normálně zvládla. Nikdy jsme se nestyděla za to, že dcera má nějakou poruchu, ale opravdu veřejnost je velmi málo obeznámena s takovými postiženími a rodiče jsou odsuzováni za neschopnost. Okolí dokáže tolerovat jinak postižené lidi a tohle nedokážou nějak pochopit. Jinak osobně nemám nic proti speciálním školám, mě to nikdy nebylo doporučené a to jsem od tří let chodila na různé vyšetření a ani mi nebylo řečeno co tato porucha obnáší. Sama jsem si začala kupovat různé knižní novinky a zjišťovala jak mám na dceru působit. Ovšem třeba moje matka, učitelka nemá do dnešního dne ani páru jak se chovat k mé dceři.