Přidat odpověď

tedy ne že bych to tady chtěla plevelit, ale sama jsem též dala pokřtít dítě i když nejsem sama křtěná a v pravém smyslu toho slova ani věřící. Přesto jsem to byla já kdo křest dítka prosazoval. Zjsitila jsem, že v dospělém věku je vstup do těchto církevních společenství velmi komplikovaný a že i když dítě samo nemůže za to, že jej rodiče pokřtít nedali, v kostele (alespoň tam, kde jsem byla já) se na něj pak dívají skrze prsty, prostě vstup mezi "privilegované pokřtěné" je mnohem těžší, což rozhodně znesnadnilo můj přístup k víře samotné. V socializačním smyslu toho slova, zejména. Takže chci dítě vést tak, aby mělo, pokud bude chtít, dveře otevřené, víru mu nenutit, ani jej od ní neodrazovat.......