Přidat odpověď

Už jsem tu jednou řešila, jak přežít soužití s tchánovci v jejich domě, kde bydlíme, dostalo se mi rady, že můžu jenom držet hubu, protože dům není náš. Dům je napsaný na tchánovce, plánuje se, že bude náš, ale kdy, to je ve hvězdách, platíme s manželem statisícové opravy ze svého, tchánovci neplatí nic a ani moc nepomáhají (např. při úklidu po akci). Zvažovali jsme přístavbu i stěhování, ale obojí z různých důvodů nepřipadá v úvahu, navíc by tchánovci dům sami "neutáhli" (tchýně má důchod cca 5 tisíc, tchán trošku vyšší, po zaplacení inkasa by jim pomalu nic nezbylo) - počítají s tím, že tu budeme bydlet a platit a dělat veškeré práce (manžel dělá těžké práce, které tchán už nemůže, já dělám veškerý úklid,protože tchýni se nechce). Dalších 20-30 let tu nejspíš budeme žít společně. Naprosto si to nedovedu představit, že po celou tu dobu nebudu mít vlastní kuchyň ani koupelku ani obývák ani nic, jenom ložnici. Jsem z toho nešťastná, nemůžu si naprosto nic dělat podle sebe, manžel se snaží, aby se mi tu líbilo a abych byla spokojená, ale s tchýní prostě není řeč, manžel je schopný jí i vynadat, není to mamánek, ale ona je tak otrlá, že to nemá žádný efekt.

Kromě toho se nám už rok a půl nedaří otěhotnět, po hormonálních lécích jsem přibrala 30 kilo a těhotenství nikde. Kdybych měla děti, měla bych pro co žít a nevyhovující podmínky k bydlení bych buď překousla nebo bych se uměla pohádat. Teď jenom skřípu zubama a nechám si víceméně všechno líbit - že je to tak správně a že tchýně si s domem zrekonstruovaným za naše peníze může dělat naprosto co chce (i z morálního pohledu) jsem byla ujištěna i tady. Dobře, beru to - ale jak to psychicky zvládnout, pro co žít?

Možná jsem staromódní, ale myslím si, že žena by se měla starat o děti a o domácnost. Já momentálně nemám ani jedno, vůbec nevařím (protože máme pořád navařeno), o ničem nemůžu rozhodovat. Mám sice práci, která mě baví, ale je to žalostně málo a nevyrovná to deficit v jiných oblastech.. mohla bych si najít nějaké záliby, třeba pravidelně chodit na cvičení, což by mě taky bavilo, ale pochybuju, že bych při tom zapomněla na to, že nemám děti ani žádný domov, který bych mohla zútulňovat tak, aby se nám tam líbilo. Veškerou výzdobu totiž u nás doma zajišťuje tchýně, vstávají mi z těch umělých kytek a naprosto šílených kombinací barev vlasy na hlavě, ale co můžu dělat? Aspoň ložnici si dělám pěknou tak, jak ji chci.

Je to prostě psychicky moc náročné.

Díky za rady