Přidat odpověď

:) taky to starší syn dělal...kupodivu to přeslo tak nějak samo...ale nyní má pro mne horší novinku "Já vím", hodně často řekne na mé informace či pokyny prostě jen "já vím" a točí mně tím maximálně. "Za chvíli bude čas na oběd"..upozornuji, když si hraje..."já vím"....za chvíli volám, pojď připravit talíře na oběd..."já vím"....nejde..."chceme už jíst, pojď připravit talíře"..."já vím"....jde...připraví....sedne si ke stolu...."myslím, že nemáš umyté ruce"..."já vím"....nic....dávám na stůl polévku, usedneme....syn začne jíst..."vidím, že jsi si stále nebyl umýt ruce - má je od modelíny :))"...syn "já vím"..zvedne se a jde.....někdy to říká s ledovým klidem, někdy vytočeně, někdy to říká už přímo vztekle. Je to vcelku jedno jestli to jsou od mne pokyny a nebo i jen informace typu: koukám, že začlo pršet...a on s ledovým klidem "já vím"...s láskou vzpomínám na fázi "proč" na to jsem mohla aspoň něco říci, ale varianty odpovědí na "já vím" už mi dochází :) začla jsem: tak proč to neuděláš rovnou, abych to nemusela říkat, na to říká "já vím" :) ,nebo říkám: aha, tak to je dobře, že to víš. Nebo taky "chtěla jsem ti říci"..na to je pak klasika "já vím" :)