Přidat odpověď

Protože už toho bylo k učení od nízkého věku řečeno hodně, moc bych k tomu nepřidávala.

Sama zastávám názor, že čím dřív, tím líp! Pokud se k tomu člověk odhodlá, má jakés takés reálné cíle, uvědomuje si problémy, které později přijdou, proč nezačít od miminka? Kdybych byla v té pozici sama, začala bych? Ne. Ale nejpozději do tří let už ano.

Podepisuju vše, co tu zcela jasně napsala Katka.

Někdo tu říkal: dvojjazyčné děti mluví pozdě, chlapec ve dvou letech nic říct neumí... Moje děti jsou bilingvní. Syn mluvil skutečně později, ale dcera v 18 měsících klidně složila věty jako: Já přišla, potože na me Ad kšičel. Napsáno dost hrozně, mluvidla 18 měsíčního dítěte nevyvinutá, zato koncept já a protože už tam byl. Ještě podotku, že syn sice ve dvou letech mluvil ryze vlastním jazykem, kterému jsem snad rozuměla jen já, ale od škoního věku má papír z poradny, že je (mimo jiné) jazykově mim. nadaný, takže to o ničem nevypovídá, že ve dvou letech nemluvil! To něříkám, abych se tady nějak holedbala, ale ten problém má s kluky spousta maminek a znejisťuje je takové to plkání: a on ještě nemluví?? Naše XY už mluví ve větách. Však on/a se rozmluví, jen počkejte!

Nemůžu říct: učte se angličtinu, to je každého věc,
ale jako rodič bilingvních dětí vám můžu říct, že to, že jsem dětem od malička četla v angličtině, nezanechalo následky na jejich češtině.