Přidat odpověď

Ziju uz roky v zemi, kde je to bezna soucast naboroveho procesu. Prave si hledam misto a jsem znovu naprosto na vetvi a citim se ponizena. Abych to osvetlila: je mi pres ctyricet, mam dva tituly, dvacet let praxe v oboru, pracuju na pracovisti zvucneho jmena a publikuju, pricemz z textu je patrne, ze jsem si to vsecko nevymyslela. Prave si hledam jine perspektivnejsi misto, hovorila jsem s pripadnym budoucim zamestnavatelem asi hodinu a odpovidala na detailni otazky z oboru a on se nyni doazduje referenci. Nikoli doporucujicich dopisu, ktere bych si nejdriv precetla, ale kontaktu na me nadrizene, aby se na mne mohl vyptat v me nepritomnosti.

Copak neni i muj nadrizeny jen clovek a jeho nazor subjektivni a nemam narok ho nejprve slyest a zvazit, jestli to pustim dal!? Co kdyz prohlasi, ze je mi cejtit z pusy? Co kdyz se mi bude chtit pomstit za to, ze jsem o hlavu vetsi? Urazi me to a citim se bezmocna. Kde tu moc mam, podobne praktiky odmitam. Kdyz si nekdo stezoval na moji laborantku sefovi, ten si me pozval a vyptaval se na ni – to totiz neni donaseni, ale loajalita. Chce preci s nejlepsim umyslem vedet, co se na pracovisti deje. Prima, ale pak musi byt pritomni vsichni, o kterych bude rec, rikam. Namitl, ze preci musim na ni mit nejaky osobni nazor, proc je tak nerudna? Ma problemy s manzelem? Samozrejme, ze mam nejaky nazor, ale nebudu ho ventilovat za jejimi zady, tim spis, pokud by se tykal jejiho soukromi. Ted se ale jedna o mne beze mne a ja na to pristupuju, protoze chci lepsi misto.

Co si myslite v te souvislosti napriklad o variabilni slozce platu statnich uredniku, ktera se zvazuje? Neni to podbne, jako referencni system – subjektivni jednostranny posudek nadrizeneho, ktery je timto povysen do pozice nedotknutelneho a ma pravo rozhodovat o zivote podrizenych bez jakekoli objektivni pojistky.