Přidat odpověď

Katko bohužel ten pocit mám už dávno, vždycky když něco řešíme, tak mám pocit, že jsou vydaný dva zákoníky práce - jeden pro náš podnik a druhý pro všechny ostatní. Například když chodím na darování krve, tak taky automaticky dostanu omluvenku do práce a měla by mi být směna proplacena - ale "to je moje věc že chci dávat krev, vždyť nemusím, tak oni mi to proplácet nebudou.". Nebo protože pracuji na dvanáctihodinové směny, řešila jsem, jestli by mi mohli rozložit přestávku na oběd na dvě části, bylo mi řečeno že to nejde. Pak jsem se ale dočetla, že nemají pravdu, že pokud to umožňují pracovní podmínky, že rozdělení je možné. Psala jsem kvůli tomu i na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Písemně mi odepsali, tak jsem to v práci předala a bylo mi sděleno "že je to sice hezký, že mám na to papír, ale že oni mi to tolerovat nebudou" Jenomže někdy se dostanu na pausu po 6 hodinách, to je v pohodě, jindy ale třeba až po 8 hodinách a to už je pak docela dlouho.

Chápu zaměstnavatele, že je s návštěvami zaměstnanců u lékařů problém, ale opravdu změnu nechci víc než jednou za cca 3 - 4 měsíce, jinak se mi to daří dávat nějak dohromady, směny jsou v době mezi 7 a 22 hodinou, takže to docela jde skloubit.