Přidat odpověď

Milá Zmije ,
přečetla jsem si větší část diskuse a chci se s tebou podělit o svůj dojem z tvého trápení a zčásti i o svůj příběh.
Rozhodně na mě působíš jako inteligentní, rozumné a milé stvoření. Zdá se, že rodiče trvale podkopávají tvoje sebevědomí a nedočkáš se od nich podpory. Cítíš se frustrovaná, protože máš pocit, žes to co se týče vzdělání, mohla dotáhnout výš. Pravděpodobně se srovnáváš s ostatními vrstevníky a máš dojem, že nejsi o nic méně schopná než oni, ale narozdíl od tebe, oni mají rodiče, kteří se zajímají a starají...
Byla jsem na tom celkem podobně jako ty - otec a nevlastní matka alkoholici, kteří, když už dorazli domů, se do sebe obvykle pustili. Naše problémy nebo školní prospěch je nezajímaly, dokonce je dost často ani nezajímalo, jestli jsme ten den našli doma něco k jídlu. Když nám něco nešlo, nepomohl nám nikdo. Ve škole jsem se místo učení strachovala o to, co bude, až přijdeme domů. Strašně jsem se za ně styděla. Nakonec mi došlo, že když se nezačnu soustředit nebudu se snažit sama, budu v háji. Dostala jsem se na střední školu - nijak vynikající - , odmaturovala a v den svých osmnáctých narozenin jsem začala pracovat a živit se sama. První vysokou jsem nedokončila, druhou vysokou dokončila a třetí momentálně studuju. Dokonce studuju vysněný obor, který mě odjakživa zajímal. V práci jsem se z asistentky vypracovala na specialistu.
Co tím vším chci říct? Jsi chytrá a máš ten nejdůležitější předpoklad pro to, abys mohla studovat. Nezáleží na tom, co bylo, záleží jenom na tom, co zvládneš v budoucnu. Střední škola není konec světa, pořád můžeš studovat vysokou a dosáhnout vzdělání, kterého si dosáhnout přeješ. Vykašli se na přijímačky před sedmi lety a zkus se dívat dopředu. Využij každé možnosti, která ti může se zvýšením vzdělání a šancí pomoct. Pomocnou ruku hledej na konci vlastního ramene. VÍM, že to zvládneš. Držím palce