Přidat odpověď

Klííííd. Nejsem žádná zasloužilá matka, ale taky jsem si jako pvorodička prožila před rokem svý, kojení se nakonec sice zadařilo, ale byl to zázrak a žádná zásluha a bonding? Dítě mi sebrali hned po císaři, odnesli do jiné budovy s jakousi akutní žloutenkou - tedy ne tou běžnou, novorozeneckou a ještě mi ho nakazili nemocniční klasikou - zlatým stafylokokem.

Absence bondingu a kojení podle mě není tak "vošajstlich" jako oddělení od matky na 5 dní.
Dodnes je mi z toho zle, protože člověk nikdy neví, co to může mít za následky...
Malý dlouho trpěl děsem z odloučení, špatně spal, špatně jedl, nadýmal se, bál se...

Takže nejdůležitější je podle mě spokojená máma a její stálá přítomnost.
Kojení je fajn, a ačkoli jsem to chtěla vzdát - žádné potěšení to zpočátku nebylo - jsem za ten rok vděčná, nicméně nemyslím si, že by nekojením dítě nějak trpělo...