Přidat odpověď

Gabčo důležité je zůstat v klidu, když to přijde. Jde to těžko, ale jde to. Protože tím, že vypěníš se to u dítěte ještě zhorší, prostě akce - reakce. Syn je to samé, od malinka šílěně vztekací dítě, první jsem měla v pohodě, u syna mě to dost zaskočilo, hlavně proto, že on byl takový opravdu od miminka. Beru ho takového jaký je, snažím se usměrňovat, dneska už je to skoro dobrý. Byly doby, kdy jsem ho bez řeší vyšoupla do jiného pokoje a držela kliku, aby k nám nemohl, kopal do dvěří, visel na klice a ječel a ječel. Když časem zjistil, že na mne ty jeho vztekací záchvaty neplatí, tak postupně přestával. Ale fakt to chce vydržet, dítěti nenadávat, nemlátit ho ( ono by to stejně nepomohlo) , ale nechat ho ten vztek vypustit. Samo neumí vyjádřit, co je špatně, neumí se ve čtyřech letech ovládat jako dospělý.
Hlavně si nic nevyčítej, prostě není každý dítě andílek. Ber ji takovou, ona musí vidět, že v Tobě je opora, že ji máš ráda přes to všechno, jen že ji to prostě nemíníš tolerovat, ať se vzteká někde jinde, že máš taky jen jedny nervy. Důležitá je si s prarodiči domluvit jednotný postup. Jestli pomůže odborník, nevím, spíš mě napadá, aby nechtěli hned napsat prášky.