Pochopila to i naše tehdy čtyřletá dcera... umřel jí milovaný pradědeček...
Vysvětllili jsme jí, že dědeček si šel sednout nahoru na nebíčko na mráček, protože se mu tam lépe sedí a má tak přehled o všem okolo, že ji vidí, jen už je starý a nemůže si s ní hrát jako doteď..... časem pochopila souvislost, význam...
Ale dnů, kdy se zasněně koukla na nebe a zničeho nic řekla, "Na kterém mráčku sedí deděček?" těch bylo, brečeli jsme vždycky všichni....