Přidat odpověď

No já říkám v podstatě po pravdě to, jak to cítím - že je to velké tajemství, nikdo neví kam lidé jsou když umřou. A že někteří lidé věří, že jsou v nebi u pána Boha, jiní zase věří že se stanou rostlinkou, zvířátkem (nebo jejich součástí), nebo třeba vesmírnou energií... Že já to taky nevím, ale myslím si že at už je to jakkoliv, tak někde být musí, protože se ve vesmíru nic neztratí. A že mám pocit (a to mám opravdu), že moji prarodiče mě můžou vidět, i když nevím odkud...

A k tomu umírání jako takovému - že lidé většinou umírají když jsou hodně staří a unavení a tělo přestaně fungovat. Anebo někdy když mají nějakou hodně těžkou nemoc nebo zranění, které se doktorům nepodaří vyléčit/"spravit"... tak nějak v tom smyslu.

A ohl. toho, jestli my nemuřeme, tak říkáme, že když, tak za tak nepředstavitelně dlouhou dobu, že to je vlastně jako "nikdy".

No vím že jsou tam slabá místa, není to nikdy úplně uspokojivé - vysvětlovat takové téma, ale je otázka zda to vůbec může být...