Přidat odpověď

Nečtu další odpovědi, protože nemám tolik času - jsem v práci
Měla jsem to stejně vloni se svou dcerkou.
Naprosto stejně.
první den nadšená. druhý den taky. Třetí den už plakala. a pak už prosila , plakala strašně moc. nechtěla tam, bylo to, jako by to měla za trest. prosila, že už bude hodná, že nebude zlobit, jen aby tam nemusela.
bylo to strašné
manžel to naprosto nechápal, že prostě jí nemám povolovat, že se to zlepší.
já jsem tehdy ještě byla na RD. takže tohle by bylo v poho. měla jsem čtyřletou variantu. a nebýt toho, že malá chodila do speciální školky - oční - kde je to zaměřeno na to, aby jí pomáhali s očkama, tak bych ji vzala zpět domů, a prostě by nastoupila až od čtyř let.
nastupovala v září 2009 - bylo jí 3 a půl roku.

domluvily jsme se - já a malá, že bude chodit, když mi dá pan šéf v práci volno , tak jsem jí to vysvětlila. protože kdyby věděla, že já jsem doma, tak by nechtěla chodit do školky vůbec.
takže jsem se domluvila s paní ředitelkou, že bude ze začátku chodit Po-St-Pá, než si zvykne. a my jsme taky měly takovou domluvu, že vždy když měla jít do školky, tak už ráno se mě ptala, a zítra budeme spolu? máme zítra volno? tak jsem ji ujistili, že ano, že zítra se vyspinkáme, a budeme celý den spolu. a další den zase do školky. že i já musíme do práce, a že by ji neměl kdo hlídat. takhle to brala. a to chodila jen do oběda
Postupně jsme to prodlužovali. že třeba když jsem věděla, že bude něco hnusného na oběd, co by stejně nejdla, tak jsem ji nechala třeba Po-út-čt do školky. Pak třeba už ani nesmlouvala. a šla po-út-st-čt. a pátek jsme si nechaly volný. No a nakonec už chodila celý týden.

Takže já jsem stoprocentně, pokud to jde, o zvykání postupně