Přidat odpověď

Každý to dělá, jak umí a jak mu okolnosti dovolí.
Moje osmiletá dcera by hrozně ráda vyzvedávala pětiletou sestru ze školky, ale nechci to já. Je to několik zastávek trolejbusem, což by až tak nevadilo, bydlíme v klidné čtvrti a cestu obě dobře znají. Starší je zodpovědná a do školy i ze školy jezdí od 2. třídy sama.
Rizikovější je v našem případě ta malá, která se občas zasekne a sestra se s ní na rozdíl ode mě nedomluví. Minulý týden šly spolu ven, pustila jsem je mimořádně mimo prostor, kam dohlédnu z okna. Všechno bylo v pohodě přesně do chvíle, kdy se měly v dohodnutou dobu vracet. Mladší chtěla být ještě venku, starší věděla, že musí respektovat dohodu a přijít domů včas.
Po několika telefonátech jsem si připadala jako policista vyjednavač, který diskutuje s únoscem. Jako vyjednavač jsem ale selhala, protože malá zatvrzele odmítala poslouchat, co říkám do telefonu a zacpávala si uši. Konec historky - oblékla jsem se a došla si pro ně. Byla to otázka několika málo minut. Představa, že malá tohle udělá a já budu sedět v práci je pro mě nepřijatelná.

Asi bych se snažila domluvit s nějakou jinou maminkou, která stíhá a nabídla jí naoplátku vyzvedávání některé dny v týdnu (pokud bude možné se dohodnout se zaměstnavatelem) nebo naopak vodění do školky ráno, případně hlídání jejího dítka večer nebo o víkendu, když bude chtít někam jít s manželem.... Třeba by to mohlo fungovat?
Přeju rozvahu a nadhled při řešení zapeklité situace.