Přidat odpověď

Díky moc za postřehy. Hodily jsem s paní uč. řeč. Tak v chování a samostatných činnostech problém není. Ale když mají něco dělat společně, tak to prostě nevydrží dost dlouho a ruší to ostatní děti. Tzn. jakmile se smí hrát s čím chce, neodrbuje se, nekmitá sebou, nedělá pazvuky. Jakmile má dělat něco v rámci společných činností, tak je po chvíli konec a chce dělat něco jiného. Takže hlavně jaksi problém s tou nesoustředěností a malou ochotou dělat nařízené věci. A dle věku ho prostě berou jako předškoláka, i když jako srpnovému mám na 99% v úmyslu mu dopřát odklad (a tedy to nehrotím, bo má z mé strany 2 roky čas). Takže ještě chvíli počkáme, já budu doma s ním nacvičovat co mu nejde (kreslení, stříháním, cvičení). A tak za měsíc se pobavíme jestli nastal nějaký pokrok. Jako ano, uznávám - na pětiletého velmi mizerně kreslí (to i starší syn, zlepšil se tak v 6 - 6,5) atd. - ale zase na druhou stranu vzhledem k vytížení s dvojčaty (předčasně nar., zdravotní potíže, k tomu stěhování = půl roku balení a vybalování...) nebylo zatím moc kdy se mu naplno pravidelně věnovat. Takže prostě je těma činnostma celkem málo dotčený - prostě rozdvojit se je problém. Tak uvidíme, teď už dvojčata vydrží chvíli sama, starší syn taky pomůže posedět u mladšího během malování apod., když já jsem akutně nutná u malých a dělám jen po pár minutách supervizi. Rozhodně už je pokrok, že se pokusil vymalovávat - to zatím doma nikdy nechtěl (on prostě řekne že ne a hotovo), takže - ono se to možná s domácím nácvikem srovná, rozhodně uvidíme. Jinak bych to shrnula, že starší syn měl rozhodně ještě extremnější projevy (takový ten zasněný typ), nikdy nikam kvůli tomu nechodil (chodil do jiné MŠ) a je sice stále roztržitý a místy (hlavně doma, ve škole je to OK) hůř soustředěný, ale jedničkář. A asi mám tu výhodu, že mi to prostě už neleze na nervy, připomínám, popoháním, ale nikterak mě to neničí .