Přidat odpověď

To není tak neobvyklé, neboj, časem se to porovná. Já taky měla pocit, že asi zhynu. Strašně mi chyběla práce nebo jakákoli intelektuální činnost, jenže malá spala strašně málo a vydržela hodiny plakat. Byla jsem nevyspalá, vystresovaná, neměla jsem nikoho, kdo by chvíli pohlídal a nechal mi čas pro sebe, a strašně jsem se o malou bála. Navíc mě taky nezaléval žádný příval všeobjímající nekonečné lásky. Ale pak se kolem čtvrtého měsíce začala malá usmívat a to bylo tak prima. A pak jsem se na ni jednoho dne podívala a začala jsem brečet, jak je krásná. Manžel si chvíli myslel, že mi hráblo, a já se přitom jen právě do malé zamilovala. Pro mě je mateřství jak PC-hra, která tě žene do dalšího levelu dříve, než zvládneš ten současný, ale pro roce a půl už zvládám samozřejmě úplně jinak než na začátku. Ukecej nějakou kamarádku, ať se staví, vyveze dítě v kočárku na chvíli ven - a ty se vyspi, přečti si kus knížky a vykoupej se. Bude ti líp!