Přidat odpověď

Já bych řekla, že si to neuvědomují. Prostě nad tím tak nepřemýšlí. Manžel je taky duchem neustále jinde, přemýšlí nad jinými věcmi - v jeho případě pracovními. Ale pokud mu řeknu, tak zas není problém to pro něj udělat. Občas sice i sám řekne a udělá to, ale vážně si to vždy neuvědomí. Takže jednoznačně chyba v komunikaci. Taky mi občas vadilo, že nejde a sám to neudělá. Jak už jsem psala, oni si to neuvědomují, většinou totiž doma nechtějí nic řešit. Tedy aspoň ty co mají dost odpovědnosti v práci, kde neustále něco musí rozhodovat. Takže pak jsou rádi, když přijdou domu a někdo úkoluje je , a rozhodne to za ně.
Jak už se psalo, tak ho zapoj stylem, že na velký nákup se vydáte třeba o víkendu spolu a přes týden nakupovat jen drobnosti. Nebo ať o víkendu pohlídá a zajeď si v klidu sama, případně vyšli manžela. Já si to nakupuji všechno sama a to jsem teď taky těhotná, necítím se nic moc a doma k tomu mám 3leťačku, rekonstruujeme spodní patro a do toho se budeme stěhovat přes 300 km z ciziny zpět do Čech. Ale i tak to zvládám, musím. A navíc mě osobně zas nebaví sedět doma a mám to občas jako relax. Mě to osobně problém nedělá, ráda si těch 10 km na nákup zajedu, v klidu si to vyberu (kolikrát je to jednodušší než s manželem, kdy mám občas pocit, že děti mám s sebou dvě )a postupně naskládám do košíku a pak i do auta a buď si to postupně přenosím anebo počkám s případnými těžšími kusy i na manžela. Ale nenakupuji nic těžkého, jako třeba balené vody apod. Prostě normál nákup. Včera jsem zrovna řešila nákup v Ikee, aby tam nemusel o víkendu, večer manžel. Vyhlédnutou věc jsem si nechala naložit v obchodě od personálu, do auta od kolemjdoucího, i když personál by taky určitě pomohl a doma jsem večer po příjezdu zaúkolovala chlapa. Jsem ráda za každou chvilku kdy je s námi a můžeme buď společně něco podniknout anebo být aspoň spolu doma a řešit tu naši rekonstrukci a nelítat někde po nákupech.