Přidat odpověď
Jasně, je fajn spolehnout se na instinkt.
Věřím tomu, že pokud se rodiče dítěti opravdu věnují, tak sami, případně s informacemi ze školy, dokážou posoudit, jestli je dítě zvídavé a jestli ho třeba nějaký obou rajímá hlouběji.
Bohužel jsem byla často svědkem toho, že rodiče jsou v práci od nevidím do nevidím, dítě vidí spíš z rychlíku a idealizují si ho ještě víc než "běžní" rodiče. Dítě se jim snaží zavděčit, když je tak málo vidí. A po odpolednách dře, což rodiče nemusí vůbec zaznamenat a pak na něho nakládají další a další povinnosti typu klavír, tenis, keramika a "středu má ještě volnou, tak jí tam šupneme balet". Nelíbí se mi tohle přetěžování dětí.
Nebo si jeho prostřednictvím chtějí splnit nějaký sen. A pak je to dítě chudák. Dělá, co ho nebaví a ještě se kolikrát nakonec nezavděčí, když mu to nevyjde.
Předchozí