Přidat odpověď

Úplně přesně jsi vystihla realitu dnešní vesnice . Ano, dojíždím so práce 45 km, ano, vstávám ve 4:15, abych včas doběhla na spoj, ano, manžel musel změnit práci na blbě ohodnocenou, aby mohl ráno rozvést děti do školu a školky a oadpoledne je zase svézt, ano, děti si nemohly vybírat např. sportovní kroužky, protože tréninky jsou hlavně navečer, kdy už k nám nejedou žádné spoje, ano, vůbec netuším, co si počnu, až bude čas na školku pro naší malou. Ano, děti mají leda tak jednoho kamaráda, vrstevnící nejsou.
Ale - ti, kterým říkám sousedi, jsou od nás vzdušnou čarou vzdálení 50-300 metrů. Vyběhnu ven a jsem v přírodě. Můžu mít zvířat kolik chci a nikoho neobtěžuji. Děti nechodí ani kouřit, natož chlastat s partou. Když potřebuji pro malou netoxickou zeleninu, mám ji na zahrádce. Nikdo mi téměř nic nenařizuje. Dávám přednost relativní svobodě před pohodlnou klecí. Obávám se, že chlapa zpátky do škatulky nestrčíš .