Přidat odpověď

Fialovko, my máme taky vlastní studnu. Dělali ji rodiče, když začali stavět, to tu nebyl vodovod, takže voda byla nutnost. Nedá se z ní vařit, je strašně tvrdá a třeba čaj vypadá nechutně, je trochu kalný, jako bys do toho kápla trochu mléka. Taky se to usazuje na hrncích jako kotelní kámen. Ale jako syrové to pijeme. Když jsme dělali rozbor, řekli, že chemicky je v pohodě, ale jsou tam bakterie E-coli, takže prý vychlorovat. Co je ale bezpečnější: E-coli, které jsou prakticky všude, nebo chlór? Navíc do té doby nikdy z té vody nikomu nic nebylo. Takže jsme nechlórovali a používáme ji jen studenou, teda na zalévání, na oplachy, k pití za studena. Na vaření, sprchování, praní atd. už máme vodu obecní. V naší se nedalo ani prát, prádllo bylo zašedlé a dělala takové šedé mazlavé pucky, jak se v tom srážely všechny možné prášky a změkčovadla.
Jedni ze sousedů chlórovali a zničili si celou studnu, nikdo to pak nechtěl pít, jak byla potom ta voda nechutná. Dneska tvrdí, že by už nechlórovali nikdy.

Ještě perlička k tvrdosti naší vody: byli ti jacísi nabízitelé nějakých úžasných filtrů, že tím voda proteče a bude to pak tekuté zlato. Filtry byly podle chemického složení vody. Já jim říkala, že máme tvrdou, a oni, že ještě neviděli vodu, aby ji nezvládli. Tak kapali ty jejich testovací kapičky. U desáté kapky ještě žertovali, u osmnácté je přešel humor a u pětadvacáté - podotýkám, že to ještě voda neměla jimi požadovanou barvu - řekli, že teda sorry, že tohle nezvládnou. My snad čepujeme minerálku, ale jen o fous jsme neměli vodu kojeneckou (ta měla mít 0,014 dusičnanů, my měli 0,015).