Přidat odpověď

Sice si to nedovedu představit, ale když se stane něco, s čím nejsem tedy naprosto v souhlasu a beru to jako nevhodné chování, ale na druhou stranu vidím, že to nedělá dítě z nenávisti, či zlomyslnosti, tak se to snažím v klidu s ním sama rozebrat, dopátrat se problému. Zjistit, proč by na něho babička nemohla šahat. Proč ji nebere za babičku.... Promluvila bych rozhodně o tom i s babičkou o samotě a když zjistíš příčinu, tak bych poprosila babičku o spolupráci. Třeba se mu nelíbí babiččiny nalakované nehty, nebo třeba někde zaslechl něco, co jste si vy říkali ne zrovna nejlepšího, nebo mu řekly něco děti... Hledej příčinu a pak zapojte babičku. Já vždycky chci řešit jádro problému a ne jen korekci vnějšího chování.... ALe je jisté, že pokud babičce veřejně tak nepěkně řekne, tak se musí rázně ujasnit, že takto s dospělým nemluvíme - i kdyby to nebyla babička. Možná by mohl tatínek ukázat fotky, povyprávět, jak moc měl hodnou maminku..... a že to je teď jeho babička. No a babi bych poprosila, at to strpí zatím a nevylává v něm ty zoufalé projevy hněvu, nejsem tvůj apod. Tím si rozhodně nepomůže. Snad se to spraví touto rozumnou metodou.