Přidat odpověď

Mne k tomu napadlo pár slov z jedné anglické knížky Zahrada srdce o výchově dětí od Alane Watersové. Jelikož mám doma chlapce, který také nestojí o druhé, co se týká mazlení, podávání ruky, zdravení atd. moc mi pomohlo, co jsem se zde dočetla. Nebudu dítě trestat, když má vnitřní problém, ani ho omlouvat a tím ho v tom utvrzovat, ale naučím ho, že v mé přítomnosti se může uvolnit. Kopíruji jen trošku, aby to nebylo dlouhé, ale je důležité si uvědomit, zda náhodou nepěstuje rodič v dítěti nezdravé sebevědomí místo zdravé sebeúcty.
"Existují další jednoduché cesty, kterými můžeme pěstovat charakterové rysy sebeúcty a důstojnosti. To, že budeme své děti učit mít respekt k druhým lidem, bude budovat jejich vlastní sebeúctu. Když dospělý mluví ke svému dítěti, mělo by dítě odpovídat zřetelně a s úctou. Pravá nesmělost a rezervovanost bude vždy slušná a zdvořilá. Dítě by se nemělo schovávat za maminkou, zatímco maminka říká: „Ona se stydí.“ Jako rodiče můžeme naučit své děti, že v naší přítomnosti jsou v bezpečí a mohou odpvoědět těm, kteří je osloví."
A konkrétně to podávání ruky ve společenství jsme také trénovali a zlepšovali. A vidím na synovi, že má velkou radost z vlastních pokroků v této oblasti. Přeji moc moc, ať se vám to daří, protože bez boje není vítězství