Přidat odpověď

to máš ještě dobré, má dcera krom na příbuzné takto vystupovala i k cizím lidem. Příklad. Jdeme po ulici, zastaví nás lidi a říkají, ty jsi ale hezká holčička a dítě začně ječet: dej mi pokoj, nech mě být, už toho mám dost!! Dokud neuměla mluvit tak s pláčem utíkala. Chovala se takto od 1-3 let. Nyní má 3,6 a sama se snaží s lidma bavit, je na ně milá, zdraví a lidí se nebojí. A jak se u nás ledy prolomily?
Bydlíme v paneláku kde se spousta lidí zná, zdraví, povídá si, takže manžel s ní šel po chodbě k výtahům, potkala je sousedka a začla říkat jaké má hezké šatičky, dcera spustila svůj song, manžel ji naplácal a vysvětlil že má příště pozdravit,že nikdo víc od ní nechce. Dcera řekla že dobře a už to pak bylo lepší a lepší. Ze začátku jsme ji připomínala aby pozdravila ona to udělala a byl klid, časem už to šlo nějak samo. U ní platilo tohle, u vašeho 4 letého synka to bude zase něco jiného. Možná bych se s tchyní domluvila, pokud to jde, aby sladkosti nedávala automaticky, ale za odměnu. Aby to zkrátka donutilo syna se snažit. U nás i pomohlo když přijel bratránek který měl tchyni moc rád a motal se kolem ní, dcera se zapojila taky. jiank dcera se hnusně chovala k tchyni hlavně v mé přítomnosti. Jak se choval syn když byl s babi bez rodičů?
Tak držím palce