Přidat odpověď
Vlastně nic. Asi jsem dobře nerozuměla, mám v zásadě stejný názor.
Resp. to, co jsem myslela, bylo něco, s čím se občas setkávám, a řešilo se to i tady, třeba když máma prvňáka razí názor typu "mé dítě bude zdravit jen ty lidi, které samo chce, protože nejlépe pozná, koho si vážit", což není to, o čem ty mluvíš (vy mluvíte).
Násilné oňuchávání a jiné důvěrnosti - byť od babičky-, jsou podle mně nad rámec běžného společenského styku a není třeba je trpět, pokud o ně nestojíme. Babička (a kdokoliv jiný) by to měla respektovat.
Předchozí