Přidat odpověď

Terezo, zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Jasně, že je to neomlouvá, ale.....
Každý zajde až tam, kam mu to ten druhý (v tomto případě tvůj manžel) dovolí. Také jsme měli problémy s ,,půjčováním,, dětí na víkendy. Táhlo se to 10 let a mezitím děti dospěly. Manžel je nechtěl vystavovat soudním tahanicím, takže vlastně jen čekal na jejich plnoletost, aby se samy mohly rozhodnout, zda jít na pár dní k tátovi, či nikoliv.

Roky se naše domácnost řídila libovůlí exmanželky. Nic si člověk nemohl naplánovat. Kolikrát jsem koupila lístky do divadla, cirkusu apod. a na poslední chvíli děti nebyly puštěny. V zimě přišly v teniskách, v létě na dva týdny v jednom tričku. Na hory jim manželka nedovolila vzít si lyže, které jim otec koupil, kola pro jistotu odvezla na chalupu. Lítali jsme pokaždé do obchoďáků a kupovali po xté věci, které jim doma ležely v šuplíku.
Alimenty zřejmě padly na její degustační hody, soudě podle jejích 95 kg živé váhy.


Avet, komu by se měly doklady předkládat? Myslím, že alimenty jdou do rukou matky a ta s nimi nakládá podle svého. Má se člověk ohánět složenkami, účty apod? K čemu by to ve finále bylo?