Přidat odpověď

Ja si naopak rizika uvedomuji stale vice..jinak bych se ani neptala na nazory druhych a rovnou sla do cehokoliv, co si myslim, ze by mi snad i pomohlo, ale ja se bojim stale vice toho, ze mi to spise blizi. Rizika mi jsou jasna..ale podle me je hodne rizikove nedelat vubec nic. Tim nemyslim, ze se musim hrnout do kazde terapie ci seance..naopak, i tento sber nazoru a myslenek je jiz aktivnim hledanim vychodiska a to mne uklidnuje.

Ten problem je komplexnejsi- nejde jen o to, ze nemohu chodit sama ven a nebo ze je mi spatne v dopravdich prostredcich. Jde i pomalou destrukci mezilidskych vztahu kolem me..