Přidat odpověď

Mono, tak bych to nějak viděla...ale cítím tak strašnou zodpovědnost za děti...starch a všechno...

víte, když jsem ve 23 odcházela, byla jsem děsně naivní, měla jsem přítele hipíka, snili jsme o životě v přírodě...bydleli jsme na pěti různých místech, než vztah skončil...vyzkoušeli několik vesnic, co se dalo...ale oblohy a stromů se nenajíš a lidé na vesnici jsou jiní, než jsme si ve své hlouposti představovali...muž mi hodně vyčítá, že jsem neměla odcházet...já Prahu nevidím idealisticky, znám všechny její nevýhody líp než vesničani...ale znám důvěrně i nevýhody vesnice i maloměsta

věk: teď mi bylo 39, a nemůžu už další roky čekat...