Přidat odpověď

Je toho tolik... tak moc mi ublížili.. bio otec, adoptivní i matka samotná... denodenní teror, psychický, fyzický. Řeči o tom, že skončíme v děcáku, prošení kamarádů o peníze, krádeže na poli, abychom měli co jíst, alespoň suché brambory..(Na chlast a cigára pro oba bylo VŽDY) Vycucávání benzínu z aut a hlídání jestli někdo nejde. Povinné sledování otce, jak znásilňuje matku. Povinné sledování otce, jak nám ukazuje, jak nás všechny podřeže. Několikráté zachraňování matky, když se pokoušela zabít. Můj pokus o sebevraždu ve 13ti letech, když už jsem nevěděla jak dál a vážně nechtěla žít. Matčino shazování a neustálý tlak a libování si v konfliktech, takže mě a sestry naváděla proti sobě. Ne. Nevzpomínám ráda. V 16ti jsem zabouchla dveře a šla. Dobrý vztah mám jen se starší sestrou, miluju ji. Mladší ještě žije s tou paní, co si říká má matka a jak jinak - je dost zmanipulovaná. Čekám na den, kdy dospěje a pochopí a pak jí moc ráda otevřu dveře. Teď o to nestojí.