Když to tak čtu, tak jsem se měla jako princezna v bavlnce a všechno, co jsem rodičům a prarodičům vyčítala, jsou nejspíš prkotiny.
Ale jednu věc mám tátovi za zlé - že mě opustil. Už je to skoro 10 let a pořád se s tím nemůžu vyrovnat. Vím, že byl moc nemocný a že to prostě nešlo nijak vyléčit, ale teď zpětně si uvědomuju, že byl slaboch a že to prostě mohl zvládnout líp. Vyčítám mu, že jsme mu nestáli za to, aby pořádně zabojoval.
Asi to nedává moc smysl, ale snad mě někdo pochopíte a neodsoudíte