Přidat odpověď

Spíš ne. Prostě zaujal ten postoj "mně je špatně, já jsem nemocný, dělejte se mnou něco". Já vím, že chlapi jsou jako miminka, rýmička je nejhorší nemoc na světě a tak. Jen bych si byla přála aby se trochu pochlapil. Ano, hrozně lituju že jsem kolem něj chodila po špičkách, ale co má osmiletý dítě dělat, když najde tatínka brečícího v koupelně?! Prostě mu vyčítám, že ten čas, co mu ještě, nevyužil líp, třeba tím, aby byl se mnou, něco mi do toho života ještě dal. Mamka na tom byla taky blbě, možná ještě hůř, umíral jí manžel, byla na to sama, všechno zařizovat a tak, ona se prostě zhroutit nemohla, a taky to neudělala, nebo jestli jo, tak jsem to na ní nepoznala