Přidat odpověď

Když mi bylo 1,5 roku (a bráchovi půl roku) spáchali sebevraždu. Matka se o nás nestarala, bila nás a dokorka, která viděla modřiny, to dala sociálce. Matka, která byla těhotná s třetím dítětem a bylo jí 21 let, demonstrativně spolykala prášky, když nás odvezli. Otec se zabil kvůli ní (pocity viny).
Dostali nás matčini rodiče a zajistili mi dětství, na které nechci vzpomínat. Psychický i fyzický teror. Neustálé shazování a ponižování, bití na denním pořádku, nikdy žádné pohlazení či uznání, vyhrožování děcákem a další hnusy, které nechci z paměti lovit.
Navštěvuju je 3x do roka jen proto, že jim neumím říct, že s nima nechci mít nic společného. Co lze vyčítat skoro 80.letým lidem?
Považuju za svůj veliký úspěch (a malý zázrak), že já mám se synem krásný vztah a jdu ve výchově úplně jinou cestou. I když absence pozitivních vzorů to hodně komplikuje.