Přidat odpověď

Zdravím při sobotním včeru,

už jsem opravdu zoufalá, mám 22 měsíční dceru. Je to zlatíčko, usměvavá, chytrá, prostě je to můj miláček. Jenže to má své velké ALE.
Je děsný drak, bije děti, dělá naschvály, vzteká se (ale nemá záchvaty vzteku). Z mýho pohledu normální dvouletý dítě, jen trošku víc energičtější.
Ale obrovský problém mám já. Nějak to poslední dobou nedokážu zvládat. Mám dny, kdy na ní jen křičim a občas jí i plácnu přes zadek. Jsem na sebe neuvěřitelně naštvaná, dnes jsem se už rozbrčela. Neumím vůbec zvládat zlost na ní. Nedokážu to v sobě potlačit a říct si, že je to jen dítě, který zkouší, kam může zajít. Bojím se, abych jí tím nějak neubližovala, ale marně se snažím najít cestu.
Navíc se k tomu asi před měsícem přidalo odmítání mě a chce jen tátu. Bojím se, že je to tím, že na ní někdy zvýšim hlas a že mi to takhle oplácí. Pokud jsme spolu jako rodina, tak na ní prakticky nemůžu šáhnout, všechno musí dělat táta. Pokud jsme jen spolu, tak není žádný problém. Na tátu si vzpomene, což je dobře. Řeknu, že je v práci a je klid.
Prostě mám dojem, že točíme v takovým kruhu. Ona dělá naschvály a zlosti, protože já se chovám jak se chovám.
Ale jak z toho ven???

Prosím, máte s tím zkušenosti? Mám vyhledat odborníka nebo jak na to?