Mně otec neubližoval zdaleka takhle, ale taky se toho za těch let nahromadilo dost. Pomohla mi terapie, který říkají "Cesta", nějak jsem do něj najednou "viděla" a chápala, proč to všechno dělal, že to vlastně nebylo ze zlých úmyslů.. což tady asi u tebe nebude ten případ, nevím, jak by tohle někdo moh "myslet dobře"
. Ale myslím ti to může pomoct najít nějakej úhel pohledu, kterej ti osvětlí svou vlastní pozici a hodnotu a možnosti do budoucna. Hodně štěstí, tyhle balíky, co si člověk vleče na zádech, jsou hrozný.