Přidat odpověď

Ahoj,
ja to teda nemela az tak spatne, ale taky jsem trpela.Maminka mi umrela, kdyz mi bylo 15 a ja zustala sama s tatou a bratrem.Oba silni introveri.Ja se citila, tak hrozne opustena, potrebovala jsem kontakt a nehu a jenom si s nekym popovidat a mozna se obcas vybrecet.Rict, co me tizi, z ceho mam radost.Chlapi jsou asi jinak nastaveni,byla jsem strasne sama a psychicky v totalnim rozkladu.Pak jsem zacala chodit na skupinovou terapii, otec se me nikdy nezeptal, co resime a jak to jde, jenom komentoval,ze utracim penize.A kdyz jsem byla smutna, tak mi rekl vem si prasek.Pritom jako mala jsem byla jeho princezna, zboznoval me, na rukou me nosil.
Se vztahama jsem mela problemy, byla jsem fakt ztracena.Ted jsem stastne vdana a mam malou holcicku.Jo pred svatbou mi tata rika.....vis driv bylo zvykem zaplatit hostinu otcem nevesty, ale ja nemam penize, pritom jezdi kazdy rok s pritelkyni......s kterou jsem taky zapasila, ale ted jsem v zahranici,na dovcu,no..............Tu na rukou nosi a stebeta.Takze jsem taky citila velkou nespravedlnost.Holt zivot neni vzdy srozumitelnej a lehkej, soucitim s tebou