Přidat odpověď

Ahoj, taky se pripojuju k nazorum, ze je to normalni. Ja mela pocit, ze tak v roce a pul zacal synek prosazovat svoji osobnost (predtim delal vlastne vsechno podle mne a mne trvalo urcite pres pul roku, nez jsem si zvykla, ze proste vsechno podle mne uz delat nikdy nebude. Navic pak ve dvou letech je to o tech hranicich, ktere si deti ohmatavaji, vzdycky se u neceho zaseknou, u nas byly strasne sceny treba pri prebalovani. Jinak u zachvatu vzteku u nas docela pomahalo proste ho nechat zklidnit a vyrvat, zatimco ja zhluboka dychala Ale taky mi kolikrat luply nervy a pak me to strasne mrzelo! Ze chce jen tatinka bych si vubec nebrala, to prejde a kdyz pujdete treba do parku, vem si knizku a nech at se tatinek stara, uvidis, ze te Emicka nakonec ani cist nenecha A co se tyce bouchani deti, proste to chce vysvetlovat porad dokola, pripadne pohrozit ztratou nejake prima veci (nebude zmrzlina, televize atp.) a uvidis, ze se to casem srovna.