Přidat odpověď

Ač nejsem věřící, tak jsem se tímhle trochu inspirovala. Otec nám po smrti mámy našel macechu (no, vlastně jí našel samozřejmě pro sebe - bylo mi 16). Nejdřív jsem si myslela, že to bude vlastně dobré. Jenomže ona byla těžká alkoholička a manipulátorka. Takže se ukázalo, že to bude hrůza a byla (kolikrát jsem si v toubě rozpékala tvrdé rohlíky na strouhanku apod.). Křivd se mi od ní a právě i od otce dostalo mnoho. Začala jsem jí nenávidět a přála jí jen to nejhorší. Jenomže to neprospívalo mě, vracelo se mi. Tak jsem si řekla, že bych jí vlastně měla mít ráda (podle bible). Ale to mi nešlo. Snažila jsem se tedy dosáhnout "menšího zla". Podařilo se mi získat k ní neutrální vztah. Začala jsem jí ignorovat. Ráda jsem jí mít nemohla. Ale byla mi fuk. Řekla jsem si, že vlastně její závislost na alkoholu a její zloba je už vlastně trestem velkým. A fungovalo to. Mě se ulevilo, začalo se mi víc dařit a i mi bylo líp.