Přidat odpověď

Souhlasím s Danielou, ale není to asi pro každého... mě k odpuštění pomáhá postoj, kdy si uvědomuju, že každý dělá co umí a co může, nějaký druh soucitu s tím člověkem co páchá zlo, nevím jak to nazvat... pak taky, že každá životní bolest je výzvou, jak se podívat na věci z větší hloubky. Ty bytosti co jsou k sobě připoutány přes špatné nebo dobré činy mají nějakou společnou karmu, většinou nevíme o co jde, možná kdyby člověk prošel regresí, tak by se divil. To odpuštění a přání štěstí té bytosti co nám ublížila uvolní i naše okovy. Není povinnost být dál v kruhu té osoby (setkávat se) ale uvnitř jí popřát štěstí a poslat jí dál, ti lidé co takto ublížili, mají před sebou obvykle ještě velmi těžkou cestu plnou bolesti. Když se chceme vymanit z toho kruhu, musíme z něho odejít a odejdeme tím že odpustíme.